Elaha Soroor & Kefaya: Feministická Bohyně štěstí

Afghánistán je bezesporu krásná historická země, žít v ní ale znamená stát na správné straně a těch je ke smůle obyvatel hodně. Nejostřejší hranice vytyčují fanatický Tálibán a přísné kmenové zvyky. Než by se jim zpěvačka Elaha Soroor podřídila, raději emigrovala.

Kdo zná oceněné nahrávky londýnské producentské dvojice – klavírista Al MacSween a kytarista Giuliano Modarelli – vystupující pod názvem Kefaya, ví, do čeho jde: nadžánrový soundtrack k politickým a sociálním tématům. Imaginární rozhlasovou stanici, dávající na předchozím albu Radio International hlas hostům z celého světa, tentokrát producenti naladili na Afghánistán, tamní tradiční písně převedli do elektro-rock-jazz-indo-dubové verze a od začátku si nepřipouštěli, že by je nezpívala iniciátorka spolupráce Elaha Soroor, čerpající z repertoáru své matky. Tím pádem se dějově ocitáme na hodně osobní půdě a překlad zpěvaččina pseudonymu – Bohyně štěstí – by mohl svádět ke zkresleným závěrům. Takže: štěstí hlavně znamená, že vůbec přežila a u bohyně si raději udělejme poznámku: ironie. Zpěvaččin životopis totiž zahrnuje až příliš islámské náboženské demagogie, rodinného útlaku, hrozeb smrti od Tálibánu a útěků.

Pochází z rodiny muslimského imáma, kde o světské hudbě nemohla být ani řeč a i kdyby ano, coby žena nucená podřídit se mužům a společenským pravidlům by čelila ještě drsnějšímu odmítnutí. K čemuž došlo, takže se v přestrojení za kluka přihlásila do talentové show Afghan Star, a když později zabodovala s hitem Abay Jan, namísto oslav se obávala o život. Z toho by se dalo ještě vybruslit: stačilo v sobě potlačit umělecké ambice a podřídit se tradiční afghánské morálce. Původ ovšem nezapřete a šíitské etnikum Hazara to má už věky v Afghánistánu spočítané, zvlášť u radikálního teroristického hnutí Tálibán. S rodinou se před ním Elaha mnoho let skrývala v Íránu, po návratu do města Kunduzu ale spadli znovu pekla – Tálibán se ho za cenu masakrů nehodlal vzdát a jakýkoliv aktivismu nebo příčení se islámskému právu trestal.  Před jistou smrtí rodinu zachránil útěk do Kábulu a zpěvačka v roce 2010 před tvrdým trestem utekla raději do Velké Británie.

Al MacSween a Giuliano Modarelli mají schopnost – v žádném případě běžnou – pro své manifesty strhnout skvělé hudebníky podobného ražení  a k těm rozhodně patří fenomenální indická houslistka Jyotsna Srikanth, jazzová saxofonistka Tamar Osborn, trumpetista Yazz Ahmed nebo aktuální hvězda radikální britské jazzové scény, hráč na tabla a perkusista Sarathy Korwar. 

Elaha s nimi album převedla do zprávy, zpochybňující ženskou nutnost podřídit se mužům: „Ačkoli primárně připomínám afgánské ženy čelící extrémnímu násilí, myslím i na problémy, se kterými se potýkají ženy v západních zemích.“

Ve skladbě Charsi vyzývá muže, aby vzali do úvahy, že i ženy mají právo bavit se, pít alkohol a kouřit marihuanu a macho chlapa, kterého pozve na schůzku, žádá,  aby ji bral za rovnocennou. Album končí krásnou písní Lalay Lalay v níž její matka zpívala o mužích, jejichž schopnosti a sláva se jednou dotknou hvězd, což Elahu štvalo a tak v duetu s exilovým íránským zpěvákem Mohsenem Namjoo role převrátila: nová verze oslavuje úspěšné, hrdé a vzdělané ženy.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...