Estetika všedního dne
V dnešní poznámce se autorka zamýšlí nad nejrůznějšími názvy firem a jejich výrobků, které se vkrádají do našich životů i tam, kde bychom to ani nečekali.
Už jsme si tak nějak zvykli na všudypřítomné fáborky ostravarů, radegastů, algid, kofol a prazdrojů. Jejich loga vlají nad našimi hlavami už několik let. Rozpínají se taky po ubrusech restaurací a obchodů, kam chodíme, lezou z chladících boxů, zastávek autobusů, billboardů, letáků, o televizi nemluvě, prostě ze všeho. Pořád je sice mnohem větším potěšením posedět si v zahradní hospůdce pod stinnou a košatou korunou stromu než pod slunečníkem hrajícím všemi barvami, ale dá se to vydržet. Přijali jsme to za estetiku všedního dne. A pokud o ni nestojíme, musíme nejspíš zůstat sedět doma. Možná jste si ale také všimli, že se do našich životů začal vkrádat další mladší bratr reklamní taktiky nejrůznějších firem. Svá jména začaly cpát přímo do názvů různých kulturních akcí, festivalů a přehlídek. Takže se můžeme dočíst například, že Lucie Bílá - nic proti sýrům - podnikne na podzim Madeland Tour, že náš místní festival už nebude o prvním srpnovém víkendu stará dobrá Štěrkovna, ale Klasa Štěrkovna Open Music, a další názvy si už raději nechám pro sebe, protože to s jejich vyslovením rozhlasoví redaktoři nemají vůbec jednoduché. Nechci nikomu dělat reklamu, naopak, velmi se mi to nelíbí, a pořadatelé akcí by mi udělali největší radost tím, kdyby svým sponzorům a partnerům ponechali důstojnou roli šedých eminencí.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.