Kohouti na smetišti

18. leden 2007
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Novináři nejčastěji získávají informace na tiskových konferencích. Pravidelně je pořádají všechny úřady, instituce i podniky. Jak ale dodává autorka poznámky, redaktoři se na nich čas od času nestačí divit.

0:00
/
0:00

Asi to bude moc odvážné, když budu o ostravské radnici mluvit jako o jednom velkém smetišti. Možná mi ale dáte za pravdu, když vám připomenu, že majestátní budova na Prokešově náměstí má dva šéfy. Tedy dva kohouty. Abych byla plně konkrétní, radnice je sídlem jak magistrátu, tak obvodu Moravská Ostrava a Přívoz. Včera jsem tam krátce po sobě absolvovala dvě tiskové konference. Jednu uspořádal ten důležitější kohout, jazykovědci prominou opakování slov, nicméně synonyma slepice či opeřenec si v tomto případě opravdu netroufám použít. Primátor o tom, co se děje ve městě, hovoří pravidelně, po každém zasedání rady. Takže všichni novináři ve městě už dávno vědí, že radnice chce zastavět proluky v centru. Zadala už studie, které mají ukázat, co všechno si mohou architekti dovolit na náměstí Edvarda Beneše a na Černé louce. Co ale mediální svět ještě nevěděl, že úplně stejný plán má vedení Moravské Ostravy a Přívozu. To totiž bylo jedno z témat té druhé tiskové konference, kterou svolal ten menší kohout, a sice starosta centrálního ostravského obvodu. Úžas jsme v očích měli téměř všichni a logicky padla otázka, kdo vlastně zástavbu těchto dvou proluk připravuje. Odpověď byla jednoduchá. Oba úřady v tomto případě spolu musejí spolupracovat, ale navenek to spíše vypadá, že se perou dva kohouti na jednom smetišti a ještě o tom ani nevědí.

autor: mik
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová