Konec prázdnin

Je to smutek kvůli končícím letním láskám a přitom radost, protože znova vběhnou do tříd kamarádi a kamarádky. To, co připomínalo na konci června nekonečný horizont, je tady. Zítra se život vrátí do normálních kolejí, vlaky budou plnější, do autobusů zase obtížně nastoupíte, v ulicích narazíme na stovky policistů a nad tím vším zazní projevy ředitelů škol.

I když už dávno nejste školou povinní, jistě mi dáte zapravdu, že dnešek je velmi pozoruhodný. Cosi velkého a bezstarostně barevného končí a vůně nových pastelek anebo kružítek dává tušit jakýsi začátek. Nemá smysl snažit se cokoliv změnit. Vyhraje ten, kdo se dneškem dokáže kochat tak jako tak. Sám jsem prožil hodně letních lásek, tisíckrát se mi nechtělo do školy a tisíckrát jsem přitom chtěl znova bláznit se spolužáky.

Zítra povedu do první třídy svá dvojčata, což je dimenzí naprosto nepopsatelnou. Už dnes jsem orosený nervozitou, aby to všechno vyšlo. Jste-li také rodiči anebo prarodiči nových prvňáčků, určitě hrozně moc chcete, aby byl zítřek dokonalý. Sám si už nevzpomínám na mnoho věcí z prvních ročníků základní školy, ale ten úplně první den, to je jiná. Ten v paměti zůstává. Měl jsem tehdy na sobě ne zrovna oblíbenou hnědou vestu a na všechno jsem kulil oči. Okolní svět byl ovšem o půl metru vyšší.

Milé děti, rodičové, babičky a dědečkové, dnešek má zvláštní magii, kterou nenahradí žádné jiné datum v kalendáři. Zítra už to platit nebude.