Kyselý žert osudu?

Počasí teď není tématem k hovoru jen pro anglické gentlemany. O dešti a o tom, že snad letos ani nebude léto, se mluví všude. Ve frontách před pokladnami v obchodě, v hospodách, ve autobusech i tramvajích. Příroda nám opět ukazuje svou sílu a rozhodně dává najevo, že člověk větru a dešti opravdu neporučí. Je vážně na vině bouřící islandská sopka? Nebo jde jen o shodu náhod či proměnu klimatu? Nevím a myslím, že lidem, které voda ohrožuje, je to srdečně jedno. Chtějí, aby už byl klid a svítilo slunce, aby usušilo, co déšť podmáčel. Úplně oddechnout si ale ještě nemohou. A jsou lidi, kteří budou v napětí žít ještě dlouho. Chybějí totiž protipovodňová opatření, která by jejich domovy ochránila. Smutné ale je, že na vině vždy není jen liknavost úředníků. I když si o tempu jejich práce myslím své, třeba v Ostravě-Koblově sehrál roli i jeden z tamních postižených lidí. Jde o majitele, který se s magistrátem prý dlouho tahal o to, jestli své pozemky na stavbu hráze prodá či nikoli. Teď sám údajně musel ze svého domu vodu čerpat. Ačkoli nevím, jakou cenu mu město nabízelo a jestli právě kvůli tomu problém nevznikl, přijde mi to jako poněkud kyselý žert osudu.