Máme přece cvik

Masarykovo náměstí Ostravany rozdělilo. Neumím vám říct, jestli na dvě stejné poloviny, nebo jestli je příznivců třetina a odpůrců dvě, či zda je to naopak. Ale ono je to vcelku jedno. O podobě centrální plochy se v krajské metropoli prostě mluví, a to je určitě dobře, protože to znamená, že lidem město není lhostejné. Mě osobně na projektu zarazilo hned několik věcí. Například dlažba je položená tak, aby při pohledu shora připomínala perský koberec. Docela by mě zajímalo, jakou máme šanci, abychom tento vtip mohli ocenit. Já si kvůli tomu rozhodně vyhlídkový let nad městem pořizovat nebudu a docela si myslím, že úhel pohledu z věže Nové radnice taky za moc stát nebude. Už jsme se s kamarádkou taky málem vsadily, jak dlouho na svém místě vydrží bronzové desky, na kterých jsou zaznamenány milníky z historie města. Přišlo nám, že mezi nimi a dlažbou je příliš velká mezera, stačí třeba jen páčidlo a adresa nejbližší sběrny... Pak nám ale došlo, že na náměstí míří kamery strážníků. Snad by tam dorazili muži v uniformách včas, kdyby se přece jen nějaký ten lapka našel. Zajímavé ale je, že jsem během necelého týdne od otevření náměstí, vzala na milost fontánu. Zprvu mi přišly gejzíry vody tryskající přímo z dlažby docela šílené, dokonce jsem si říkala, že jsou odporné. Pak jsem si ale všimla, že se jimi lidé baví. Občas totiž na okamžik tryskat přestanou. Najde se pár škodolibců, kteří pak vyčkávají, jestli se náhodou nenajde nějaký neznalec, který si užije pořádné sprchy. Fontána navíc přímo fascinuje děti, takže je okolo ní docela živo. Jedné věci mi je ale líto. Spoluautor návrhu mi při slavnostním otevírání přiznal, že chápe obavy lidí, když říkají, že na Masarykově náměstí bude v parných dnech k nevydržení. Přece jen to bude nějakou dobu trvat než nově zasazené stromy vzrostou a sama fontána klima kamenné plochy nezachrání. Navrhovali prý, aby se přidal ještě jeden vodní prvek - jakási mlžná stěna. Ostravští radní ale na ni nenašli peníze. Škoda. Projekt už tak přišel na 98 milionů korun, ale v podstatě zase, jak je v krajském městě zvykem, není stoprocentně hotový. Koneckonců, když se v centru Ostravy kope už pět let v kuse, proč by se nemohlo zase, máme přece cvik!