Mezi ptáky a lidmi

Nenápadný okřídlený obyvatel okolí Dolní Lutyně zmateně zírá na ministra průmyslu Urbana, jak ve svorném akordu s primátorem Zedníkem pějí ódy na strategické lákání velkých investorů. A na druhé straně jak stovky petičníků nechápou rozorávání luhů určených snům o gigantické průmyslové zóně. Úřad práce mává statistikami míry nezaměstnanosti a volá po nových příležitostech. Zanícený ekolog varuje před nevratnou devastací pokladů, kterých nemá zjizvená část našeho kraje zase takový nadbytek. Ptáci se stali alfou a omegou všech argumentů. Ptáci versus sociální podpora, ptáci proti pohádkovému rozvoji, pták versus člověk. I Darwin by se divil... Pochopit se dá každý. Ten, kdo nechce mít kromě dálnice za humny také dvousethektarový průmyslový areál, ale i ten, kdo chce zatnout rázný tipec ekonomické krizi v našich peněženkách. Černého petra má ministr životního prostředí. Na něj se odvolávají všichni dotazovaní, on má předložit jakýsi kompromis, on má hájit všechny zájmy a vyrobit kompromis. Tedy přesněji řečeno - vyrobit ekonomicko-ekologický hybrid. Těžko říct, jak to dopadne, a jak dlouho budou novináři toužit po nějakém kloudném termínu. Jestli bude z dvou set hektarů pouze sto padesát. Jak bude hnízdit zmatený pták vedle moderní vrátnice a jak pochopí premiér Špidla, že na tom severovýchodním konci světa zase drhne báječný projekt strategické průmyslové zóny. Po šilheřovickém a nošovickém bankrotu všech iluzí. Nechtěl bych být Ambrozkem, protože ať navrhne cokoliv, vždy narazí. A určitě se vzápětí zvednou davy reptalů, kteří sice stále mlčeli, ale názor měli od prvopočátku jasný. To dá rozum. A už vůbec bych nechtěl být jasnovidcem, protože bych už teď tušil, jestli dolnolutyňská zóna náhodou nezůstane prázdná. Po tom všem. Nakonec nebyl by to první případ. Prostě zase jedna zapeklitost, kvůli které jsem rád, že nejsem politikem anebo úředníkem uprostřed tabulek a regulí. Zmatený okřídlený obyvatel mezitím usnul. Ostatně co lepšího mohl udělat...