Mikuláš je tady
Tak to dnes večer všechno vypukne. Ulice zaplní desítky Mikulášů, čertů a poctivé skupiny mezi sebe vezmou také smířlivého anděla. V poznámce potěšíme všechny tatínky, kteří se aspoň jednou za Mikuláše přestrojili.
Jsou to už dva roky, co jsme s ženou zakoupili řádnou porci indulony, vybrali všechny zásoby vaty, vyrobili cosi jako mikulášskou čepici a ze všech koutů bytu vytáhli nejrůznější bílá prostěradla. Stal jsem se na chodbě lehce podivínským svatým mužem, s naditým proutěným košíkem. Podivínským proto, že jsem nemohl mluvit. Jednak by mě tři moje zvídavá robátka odhalila a jednak bych jistě vdechnul kus báječné a lechtající směsi masti a vaty.
Byl to těžký herecký výkon. Ale i když jsem pouze pokyvoval hlavou a veškerou konverzaci obstarala moje žena, nikdy nezapomenu na ten úchvatný pohled. Děti se na mě najednou dívaly jako na posla odněkud z pohádky, básničku říkaly poctivě a s obavou, zda se tam někde náhodou neobjeví kus zlobivého čerta.
Teď už to tak nejde a doma se nám osvědčila takzvaná varianta tržní. To znamená, že vyjdu na ulici a z korzujících Mikulášů si vyberu toho nejlepšího. Za přijatelný obolus jim vrazím do ruky košík a pak se už doma všichni divíme, kdopak to asi zvoní...
Je to mnohem jistější metoda, než spoléhat se na strýčky anebo kamarády. Také si můžu konečně naplno a bez herecké tváře vychutnat ty nezáludné dětské pohledy. A taky odhady, kdo se letos rozbrečí.
Mikuláši prostě musí být a to, že jich potkáte spoustu, není na škodu. Právě naopak.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
