Můj vztah k Vánocům
Vánoce jsou tady. Období adventu, který většina lidí asi vnímá hlavně skrze zběsilé přípravy, končí. V obchodech už potkáte jen pár dobrodruhů, kteří se nikdy nepoučí a nechávají věci na poslední chvíli. Nákupní horečky, doufejme, vystřídá pár dní, v nichž si užijeme specifickou atmosféru klidu.
Můj vztah k Vánocům se neustále mění. Jako malé dítě jsem s prvním otevřeným okénkem v adventním kalendáři propadal zoufalství, které ve mně vzbuzovala celá věčnost nadcházejících více než dvaceti dní.
Bez stínu pochybnosti jsem si představoval levitujícího Ježíška, který studoval z malého papírku za oknem v prvním patře má dokonale přízemní přání. Jen mi vrtalo hlavou, jak, chudák, zaplatí v hračkářství všechny ty vysněné věci.
S pubertálním bouřením bylo pochopitelně v módě, mít všechny tradice tak trochu v neúctě. Později se přidaly nelibé pocity z tlačenic v obchodních centrech. A jak je prožívám teď?
S kapkou nostalgie i smutku. Během krátké doby se totiž změnila spousta věcí. Předně jsem se odstěhoval od rodičů, a proto jsou mi čím dál vzácnější. Krátce předtím opustila mě jedna velmi blízká a milovaná osoba.
Babičku už mi u štědrovečerního stolu nikdo nenahradí. A tak se pro mě stávají tyhle svátky obdobím vzpomínek, při nichž si uvědomím, že nic není na světě samozřejmé a samozřejmě ani navždy.
A tak je dnes mým jediným přáním, abychom zůstali zdraví, šťastní a co nejdéle spolu.
Hezké Vánoce.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
