Na první pohled

Dovedete správně odhadnout člověka? Pokud jde o mě, ještě před několika lety bych na tuto otázku odpověděl, že ano. Člověk, který se celý den mračí bude přec nepřekonatelný morous. A usměvavý prodavač bude vždy vstřícný k zákazníkům. Časem jsem ale přišel na to, že i zkrabatělé čelo a zamračené obočí mohou být rekvizitou podtrhující tolik oceňovaný černý a třeba i sarkastický humor. A nejednou jsem si ověřil, že úsměv prodavačův může znamenat existenci šibalského plánu, jak převést zákazníka. A úsměvy politika do kamer? To je leckdy dobře nastavený křečovitý posunek. Způsob jak zamaskovat bezradnost a jak lépe uhýbat dobře mířeným dotazům novinářů.

Hodnotit někoho podle toho, jak vypadá, je zrádné. Názor, že barva kůže, očí, vlasů nebo sukně zcela a všechno vypovídá o určitém jedinci žije v naší společnosti latentně. Myslet si, že něco takového dělají jen tupí hololebečníci je omyl. Víme, že mluvit o našich názorech na toto téma je neslušné, stačí nám, když při nějaké debatě z oboru krimi nebo doprava jen mrkneme a víme... V tuto chvíli se utvrzujeme v zaběhaných stereotypech a udržujeme se v jistotě o tom, že stačí pohled a hodnocení je hotovo. Když pak ale potkáme blondýnu za volantem, jsme překvapeni, že bravurně ovládá dopravní předpisy. A poznávací strategie v tuto chvíli selhávají. Proto, než vynesu nad někým ortel, vždy si připomenu, že každý člověk je originál, a také že jsem se už mnohokrát ve svém úsudku mýlil.