O lhostejnosti
Ostrava má před sebou horké léto. Ostře se do sebe pouštějí někteří komunální politici. Šéfům některých radnic zase pěkně zatápějí občané. Autorku poznámky do varu spolehlivě dostanou lhostejní lidé.
Moje maminka si včera všimla, že na parkovišti před garážemi v protějším domě leží kočka. Lidé chodili okolo, zvíře lehce zkoumali a zase si šli po svých. Nedalo jí to. Šla se také podívat, a když zjistila, že je kočka už mrtvá a že tedy nepotřebuje pomoc veterináře, volala mi, jestli nevím, kam se obrátit, aby tělo nemuselo ležet na ulici. Poradila jsem jí, ať zavolá na městskou policii, protože vím, že uhynulá zvířata odklízí. Strážníci slíbili pomoc. Chvíli jsme se pak spolu bavily o tom, jak jsou lidé dneska lhostejní. A to mě přimělo k tomu, abych se ještě jednou vrátili k úterní debatě v Porubě. Tam lidé protestují proti stavbě dalšího supermarketu. Jestli na rozsáhlé zelené ploše, kterou si pojmenovali Třebovická rokle, skutečně bude, je zatím ve hvězdách. Městští zastupitelé o tom rozhodnou až na podzim. Během poměrně emotivní a někdy i velmi sprosté, lidskou důstojnost potírající debaty část obyvatel oné porubské lokality vyjadřovala i své názory na změny v městském obvodě. A upřímně, nestačila jsem se bavit. Jedna žena se velmi rozčilovala, že si nedávno radnice dovolila vybudovat blízko domu, ve kterém bydlí, hřiště. Vadí ji, že tam chodí děti, protože dělají hluk. Jiní lidé odmítali, aby se v Porubě stavěly další domy, protože je přece bytů dost. Na rozdíl od řady mladých lidí pravděpodobně střechu nad hlavou mají, zato nemají kde venčit své pejsky. Někdo chce kácet stromy, protože mu stíní, jiný kvůli parkování a další se listnáčů kvůli jejich vlivu na čistotu ovzduší vehementně zastává. Já se teď rozhodně nechci zastávat tamní radnice a říkat něco v tom smyslu, že to má těžké. O zbabělosti některých jejich šéfů, kteří tiše sedí v davu, si rozhodně myslím své. Spíše mě štve, že jsme nesmírně lhostejní k potřebám jiných a nejsme kvůli tomu schopni obětovat kousek svého pohodlí. A pak, proč se tedy vlastně divím, že jsou lidé bezohlední k mrtvým zvířatům.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.