Oči pro pláč

Mám ráda fotbal. Dá se říci, že mu slušně rozumím ještě z dob, kdy jsem byla sportovní novinářkou. Velmi důvěrně proto znám také prostředí fotbalových stadionů i s jejich skalními fanoušky. Pro svůj klub dokáží udělat prakticky vše. Nosí klubové barvy, sbírají suvenýry, kupují permanentky, vedou vášnivé diskuze o každé minutě zápasu a často za svým týmem cestují při venkovních zápasech po celé republice. Přesně to ke správnému fandění patří. Bohužel, už léta se k takového zdravému jádru fanoušku lepí chuligáni. Pravidelně se objevují na titulních stranách novin a v záběrech televizních kamer. Zůstávají po nich zničené sedačky v ochozech, rozkopané dveře, střepy a zdemolovaná vlaková kupé. Není se proto co divit Českým drahám, že na podobné výjezdy fotbalových "ultras" vypravují do Prahy vlaky nejnižší kategorie. Škody totiž železničáři po návratu vlaku do depa počítají na tisíce. A tak se i stalo, že tentokrát vypravili vlak s nemoderním a tedy i nedokonalým zabezpečením vagónových dveří. Během jízdy nevydržely nápor jednoho z baníkovských fandů a ten v plné rychlosti vypadl ven. Zranění nepřežil. Baník i jeho příznivci truchlí, novináři mají žně. Chystá se i finanční sbírka a při sobotním utkání na Bazalech zřejmě nebude chybět symbolická minuta ticha. Možná jsem mírně cynická, ale říkám si, čím si tento člověk zasloužil tolik pozornosti? Tím, že dělal hlouposti a vypadl za jízdy z vlaku? Normálnímu cestujícímu se přece nemůže stát, že by jen tak, zčistajasna nechtěně opustil jedoucí vagón! Nevím jak vy, ale já cestuji vlakem s železnou pravidelností a to mnohdy i vagóny, které možná pamatují i Marii Terezii. A světe div se, dveře ve vagónu se v mé přítomnosti ještě nikdy samy neotevřely! Nelituji lidi, kteří si újmu způsobili svým vlastním nezodpovědným chováním. Soucítím jen s jejich rodinami. A hlavně lituji mámy, kterým teď namísto milovaného potomka zbyly jen oči pro pláč.