Oslí můstky a cukr krystal

Jednou ze součástí novinářské práce je spojování faktů a hledání nových skutečností. Lidově se tomu říká, ani nevím proč, oslí můstky. Mí kolegové z žurnalistické branže jistě potvrdí, že tyto můstky někdy bolí, protože se ne a ne podařit. Podobně jako se to stalo nedávno mě. Školou nad školy budiž nastoupení dvou dam vyššího věku do vlaku ve stanici Háj ve Slezsku.

Obtěžkány síťovkami a igelitovými taškami nejrůznějších hypermarketů začaly společnou řeč analýzou stavu cen cukru krystal. Elegantně se překlenuly přes nedávnou hysterii a skupování této suroviny a skončily prý u bezvadného způsobu zavařování jablek. Od jablek stačila jediná výhybka ke květáku a jeho ceně. Následovalo krátké zavzpomínání na staré časy a květák za dvě koruny, kdy ho jedli i oba manželé zmiňovaných dam. Jenže chlapi, ti teď nejraději sedí doma v obýváku, nadávají u novin a fotbalové mače si v televizním programu zvýrazňují dvojitými rámečky. Přitom fotbal, to je jeden úplatek za druhým a jak řekla jedna z nich, stejně je to blbost takhle lítat za balónem a brát za to nehorázné peníze. Stovky tisíc, milióny. Jako ten Kořistka nebo jak to vlastně bylo, uzavírá druhá dáma a kupé oblažují tři sekundy ticha. Pak se dohadují, jak se jmenuje předseda ODS a kdo má vlastně pravdu. ODS zřejmě vrací debatu zpátky k cukru a cenám, protože utahování opasků zřejmě nikdo Václavu Klausovi neodpáře, i když se už snaží ODS tak očividně nesekundovat. Klaus, Zeman a ti ostatní, začíná dáma a mávne rukou. Je to moc složité a kdo se v tom má vyznat, připouští druhá. Oslím můstkem slova jednoduchost se stává včerejší díl jisté telenovely, kde se čeká na přiznání, kdo je vlastně otcem dítěte. Tady se obě pasažérky, někde za Třebovicemi, shodují a dvojhlasně říkají nějaké záhadné jméno. Ti nemusí řešit, kolik stojí chleba, zní hned poté a řeč se stáčí k důchodu a jeho valorizaci. Pár stovek, co si za to koupíme? Cukr? A kde je nájemné, hlavně, že ho chtějí ti majitelé domů vyšponovat kamsi nahoru, zlobí se už ani nevím která. Jenom ať si to zkusí. Ty Emerové a Sobotkové. Jméno ministra už zaniká ve zvuku brzd, protože Ostrava-Svinov, to je konec debaty. Obě dámy se loučí s úsměvem a poznámkou, že si dobře popovídaly. Jich se totiž nikdo nezeptá, jak se to má dělat.

Ano, to je vysoká škola oslích můstků. Kéž by to ale tak jednoduché doopravdy bylo...