Pavel Löffelmann. Byl u zrodu digitálního záznamu v ostravských režiích

„Poprvé jsem do rozhlasu přišel v roce 1970, ale naostro jsem nastoupil až v roce 1975. V rádiu jsem strávil zhruba 20 let a měl jsem to štěstí, že jsem tady byl v době největšího rozmachu po té umělecké stránce. Byla to paradoxní situace, že v rámci normalizace se vlastně vyházely osobnosti ze zpravodajství a publicistiky, ale v té kumštýřské oblasti jim to nějak nevadilo. A vznikaly tady opravdu obrovské věci,“ vzpomíná.

Když něco chci dělat, musím to dělat tak dlouho, dokud to není dokonalé.

V rozhlase začínal jako technik, poté pracoval jako mistr zvuku. Jeden čas byl i šéfem investic a spolupracovník publicistické redakce. „Za těch dvacet let jsem prošel vším kromě toho, že jsem nebyl na vrátnici a nedirigoval Ostravský rozhlasový orchestr,“ říká se smíchem.

Byl u zrodu digitálního záznamu v ostravských režiích nebo u natáčení anglicko-české verze pohádek. Natáčel vážnou hudbu v hudebním studiu, i první stereofonní pořady v ostravském studiu jako Dveře dokořán, ve slovních režiích.

Pavel Löffelmann s ostravským rozhlasem spojil 20 let života|foto:František Tichý, Český rozhlas

A byl to také on, kdo organizoval Memoriál Mirko Bohuše – celostátní setkávání rozhlasáků v Jeseníkách (Mirko Bohuš byl sportovní redaktor, který zemřel v mladém věku na infarkt – pozn. red.). A právě pro toto setkávání vznikla i píseň Z rozhlasových luhů a hájů. Natočili ji ostravští rozhlasáci všech možných profesí 11. listopadu 1989 a je součástí tohoto rozhovoru.

A co mu těch 20 let rozhlasového života dalo? „Dalo mi to spoustu skvělých kamarádů a přátel. Bylo to krásných 20 let, kdy se člověk setkával se zajímavými lidmi, se kterými by se normálně asi nesetkal. A hlavně bylo obrovské nadšení pro věc – nikdo se nedíval na hodinky, prostě se jelo,“ uzavírá rozhovor Pavel Löffelmann.