Radek Pastrňák. Před Butama hrával s Flamingem, byl i členem ORO

„Cesta byla taková, že po návratu z vojny jsem se přidal k nějaké kapele, která zkoušela na Černé louce vedle pavilonu, kde se hrával jazz. Tam jsem se potkal s mladým Richardem Kroczkem a dostal se i ke starému Richardovi a potažmo i do rádia,“ vzpomíná v úvodu rozhovoru Radek Pastrňák.

V rozhlase pak koncem osmdesátých let byl i zaměstnán. „Koncem roku 1987 nebo začátkem roku 1988 jsem dostal lano k Marii Rottrové do Flaminga. Celá ta kapela byli členové ORO (Ostravský rozhlasový orchestr – pozn. red.) a někdo vypadl, asi Jenda Hasník, tak jsem nastoupil jako kytarista do ORO. Tady jsem předstíral – všechno jsem se musel doma nadrtit nazpaměť – a vždycky jsem se díval, jak kluci otáčejí noty, tak jsem je taky otočil,“ směje se.

Radek Pastrňák, v pozadí Richard Kroczek|foto:Martin Straka

František, Vrány, Krtek, Mám jednu ruku dlouhou, Nad stádem koní, to je jen stručný výčet hitů, které má Radek Pastrňák na svědomí. A písničku Čubrmajka chajda si s Butama zahrál na cimbál také rozhlasový Jan Rokyta starší. Kapela ji natočila ve Studiu1  7. 6. 1989 a je součástí rozhovoru.

Stres ve studiu a čtení pohádek

„Pobyt ve studiu je taková věc, že je z toho člověk vyplašený. Já dodnes, když si nasadím sluchátka a jdu něco točit, tak jsem nervózní jak srnka na silnici. Pořád je to pro mne stres točit něco ve studiu. Raději hraji živě,“ přiznává muzikant.

Za zmínku určitě také stojí, že v ostravském rozhlase natáčel také pohádky. „Chodil jsem číst pohádky. Vždycky jsem dostal z několika na výběr a natočilo se to. Pak to z nějakého důvodu ustalo, ale bavilo mě to,“ dodává Radek Pastrňák.