Marie Šťastná. V literární redakci strávila 17 let a v něčem předběhla i Milana Švihálka

Nastoupila do ostravského rozhlasu v roce 1977, do literární redakce. Je podepsána pod řadou pořadů, které opečovává náš archiv. Např. cyklus O řemeslech, Setkání po premiéře nebo Profily z Profilu.

„Literární redakce byla až až jako u všech, protože první stopa, kterou jsem ale neprošlápla, byla ve zpravodajství. Tam jsme museli všichni a byla jsem tam jen chvilku. Skončila jsem tehdy studia na pražské filozofické fakultě a byl čas žní. O první srdečný dotyk se pak postaral redaktor Pepa Kříž, který mě vzal milostivě pod křídlo,“ vzpomíná na nelehké začátky v rozhlase.

Na které rozhlasové kolegy z literární redakce nejraději vzpomíná? „Asi takové to nejbližší ve spolupráci byl Milan Klein, velmi silnou osobností byl Karel Vašíček. Další takovou osobností byl Josef Majčák, posléze šéf redakce. V režiích jsem se potkávala s Drahuškou Šípovou, to byla velká režisérka. Pak to byla temperamentní Dáša Joklová, někdy pichlavý Libor Kondělka a Ilja Racek. Za mixážním pultem vzpomínám na senzační Dášu Vlčkovou, Hanku Kovalovou (později Plecháčkovou – pozn. red.), Míšu Tichého,“ vyjmenovává.

Měla trému z červeného světla a nerada telefonovala. „Když jsem chtěla někoho angažovat do pořadu, tak mi to přišlo, že mu beru čas. Tak to vždycky bylo odhodlávání se, než jsem se k tomu dostala. A to jsem asi i díky rádiu překonala. A dnes, když se píšou esemesky, tak raději ten telefon zvednu,“ prozrazuje s úsměvem Marie Šťastná.

V rozhovoru uslyšíte také písničku Zafúkané, kterou si dlouholetá literární redaktorka přála. Proč? I to se dovíte. Dodejme jen, že písničku Zdeňka Hrachového natočila skupina Fleret u nás v ostravském rozhlase 11. 11. 1995.