Předvolební zásilky

Tak nevím. Kdybych bydlela v ostravském jižním městě, asi bych se při nálezu volebních materiálů místních komunistů, které doprovází CD s mým oblíbeným Jarkem Nohavicou, pěkně divila. O dobách snad dávno minulých se mi moc mluvit nechce, koneckonců byla jsem tenkrát malá holka, a tak nemám právo soudit. Přestože jsem si zvykla, že mnozí umělci podporují tu či onu politickou stranu, toto spojení by mi přišlo hodně divné. Fakt, že komunisté hledají někoho zajímavého a u lidí důvěryhodného, se kterým by se spojili a vylepšili své image, by mě tolik nepřekvapil. Vždyť umělci angažující se pro politické subjekty jsou jenom prostředníky, jakýmisi komunikačními kanály. Čím známější osoba, tím více lidí pravděpodobně osloví. Voliči pak nedávají přednost programům ale známým tvářím, které mají rádi a které jsou pro ně známkou serióznosti. O Jarkovi Nohavicovi bych si asi ve spojení s komunisty, přestože ho osobně neznám, myslela, že se zbláznil. Případně bych čekala, že za tím bude nějaká kulišárna, chuť poukázat na nějaký problém, absurdní drama. Asi tomu tak není a on o aktivitě jedné z politických stran v Ostravě vůbec neví. Jedno ale jisté je. Nahrávka narozdíl od dalších tištěných předvolebních letáků a programů v koši určitě neskončí. A vůbec, docela by mě zajímalo, jestli teď náhodou sběrny starého papíru nemají žně.