Připravte se na všechno

Nemusíte být zrovna tatínky nebo maminkami malých průzkumníků, vzpomínky neblednou ani po desítkách let, protože poněkud razantnějším způsobem vybočují z běžných všedních dnů. Tak třeba když se můj čtyřletý syn při míjení objemnější dámy nahlas zeptal, proč ta paní tak papala. V tu chvíli se ve vás promíchá smích s krůpějemi potu velikosti tenisového míčku. Anebo, to znám z vyprávění jedné své kolegyně, když se předškolní dcera z nepochopitelných důvodů hlasitě obrátí v tramvaji na maminku a pronese: "Mami, dáš si panáka?" Přitom maminka je pro alkoholový průmysl zcela nezajímavou figurou. Pak byste raději přestali existovat...

Nedávno mně vyprávěl jeden známý, co zažil se svou blonďatou, modrookou dcerkou po návratu ze školky. Odpočíval v křesle a ona začala roztomile švitořit - tak jak to měla ráda. Popisovala tatínka a říkala něžně: "To jsou vlásky, to jsou očička, ouška, nosánek - a tlama." Tatínkovi byste v ten okamžik nenašli v těle ani deci krve, protože byste se jí nedořezali. Ten stejný otec pak prožil muka i s malým synem, který si oblékal ponožky. Čichl si k nim a temně pronesl: "Ty nejsou moje." Vzápětí se sice přišlo na to, že ta aromatická věc je skutečně jeho, ale v rámci boje za principy pronesl opět temným hlasem: "To jsem zdědil hezké věci."

Je to tak, milí rodičové a prarodičové, naše robátka objevují svět. A k dětství patří i průzkumy v oblasti mezilidské taktiky. Máte-li doma po ruce nějakého následovníka, připravte se na nejhorší. Anebo ještě lépe - připravte se na všechno.