Richard Piskala: Volím vítr

Jestli konečně nezačne foukat pořádný vítr, tak asi skončím u lékaře a možná i na nemocenské.

Tato věta, kterou si možná společně se mnou říká víc lidí, zní asi mnohým z vás nesmyslně. Ale ti, kteří bydlí ve velkých městech našeho kraje, už patrně tuší, o čem je řeč.

Já osobně jsem nikdy neměl silný vítr v lásce - na kole mne protivítr nepustí ani z kopce bez dřiny, na horách jsem třeba na hřebeni Roháčů zažil takovou vichřici, že při ní šlo doslova o život - dva turisty tam tehdy vítr smetl z hřebene a nepřežili to.

Ale nemusí to být vždycky hned tak dramatické, stačí, když vás při náhlém a silném poryvu větru v přírodě vyfackují všechny šňůry a popruhy z vašeho batohu, které jste nechali volně viset. Taky se ve větru špatně venku hraje badminton, opékají na ohni špekáčky… No, prostě nikdy jsem na silném větru neviděl nic pozitivního.

Ale v poslední době to začínám vidět jinak, a když jsem se z předpovědi počasí pro náš kraj dozvěděl, že má foukat čerstvý vítr, úplně jsem pookřál.

Po mnoha dnech, kdy byl náš kraj v mapách znečištěného ovzduší opět tmavou skvrnou na jinak světle zbarvené republice, přišla konečně naděje na zlepšení a my se po dlouhém čase stráveném v dusivém smogu snad opět díky větru normálně nadechneme.

Nevím, kde se stala chyba, na odprášení velkých podniků jdou miliardy, politici jsou schopni dlouho mluvit o tom, co všechno se pro zlepšení ovzduší v našem kraji dělá, ale dýchá se nám tady pořád špatně, mnozí z nás se celou smogovou sezónou už tradičně prokašlou až k jaru.

Jediný, kdo s tím dokáže okamžitě a účinně něco udělat, je vítr. Škoda, že nemůže kandidovat ve volbách, asi by měl můj hlas.