Spokojení „zaměstnanci“

Jsou to lidé, kteří, jak sami říkají, platí za blbost. Odsouzeni za méně zavážené případy, krádeže, nějakou tu hospodskou rvačku. V Opavě dostali šanci, jak zkrátit dny a zároveň si něco málo přivydělat. Za čtyři a půl tisíce korun třídí použité sáčky a pytle, aby se z nich později staly nové sáčky a pytle. Pro zaměstnavatele, jistou firmu z Bruntálska, je to pochopitelně velmi výhodné, protože získal hodně levnou pracovní sílu a navíc ještě sílu bedlivě hlídanou. Z oněch zhruba čtyř tisíc pěti set měsíčně odsouzení odvádějí asi 10 procent věznici a zbytek je víceméně jejich. Notoričtí „nefachčenkové“ potulující se kolem úřadů práce, by se jistě divili, kdyby slyšeli vystříhané chlapy v modrých mundúrech, jak mluví o spokojenosti, protože mohou měsíčně poslat domů několik stokorun. Jsou skutečně vězni a vězni. Ti, kteří v očích ostatní veřejnosti zneužívají státní kasu k najezení a přespání za mřížemi, aby načerpali síly k dalšímu řádění, a potom ti, kteří takoví být nechtějí. Díky nové třídírně odpadu se vyhoupla míra zaměstnanosti opavské věznice přes 70 procent, což je mimochodem hodně dobrý český nadprůměr a ruce si koneckonců mnou i dozorci. Kdo pracuje, nezlobí, platí jistě i tady. A divili byste se, jak čisto může být v takové třídírně, kde pořád někdo chodí se smetákem. Věznice mají zkrátka i podobu, která nemusí daňového poplatníka tolik dráždit. Více v dnešním zpravodajství.