Stolice a stoličky

Já vím, je kolem nás tolik donebevolajících kauz a společenských nešvarů, o kterých by stálo za to hovořit přednostně, ale sami z praxe dobře víte, jak vás nejvíce rozzuří ty naprosté maličkosti. Od revoluce se otevřela železná opona i malým dětem a tak neodložené v jeslích nebo u prarodičů často se svými rodiči cestují, vybaveni už papírovými plenami a zcela přirozeně se účastní i jejich společenského života, ke kterému patří čas od času dobrý oběd či večeře v restauraci. Pokud se Vám podaří, že opravdu u nás najdete nekuřáckou restauraci nebo přinejmenším takovou, že vidíte na obsluhu, vystane téměř vždy problém Máte stoličku, optám se obsluhy poté, co mého syna není za stolem ani vidět. Stoličku? nevěřícně se na mě dívá už předem podrážděná servírka, no takovou tu pro děti, vysokou, ke stolu? Ne, nemáme, říká s opovržením a nevěřícně kroutí hlavou, cože to chci? Kolem dokola je restaurace vybavena opravdu luxusně, vše pro zákazníka, vše pro hosta, ale stolička pro dítě - to není vlastně člověk a taky i nevítaný host, v případě, kdy neusazené běhá po restauraci a matka jej honí s vidličkou v ruce nebo plačící se válí pod stolem, protože na té dospělé židli - tak prostě nelze jíst. A situace se opakuje skoro všude, s mírnými obměnami, kdy dítě na klíně matky či otce způsobí kolem nepořádek, polije stůl a zamastí šaty. Ale majitelům restaurací to zjevně nedochází, tak asi jako jedné mamince, která s vykulenýma očima se nadšeně podivovala, že v jediné dětské herně v centru Ostravy mají přebalovací pult! Považte! Už je to u nás jako na západě! Nebetyčná legrace, že?

A přitom jde o maličkosti, vlastně samozřejmosti tak zpříjemňující pobyt návštěvníků a povzbuzující jejich motivaci se vracet. Ale abych nebyla nespravedlivá - minulý víkend jsem se směrem na Lysou horu zastavili v horské chatě U Zbuja - tam na ploše většího pokoje měli všechno, pípu, dřevěné stoly, kamna i šnůry nad nimi pro promoklé svršky a taky tu stoličku pro děti a usmívající se obsluhu, a v jiné horské chatě taky dvě staré truhly a v nich plno hraček a ořezané pastelky. Tak vidíte, za vším nejsou peníze. Jak říká můj táta, nápad nic nestojí. Dávám Vám jej, milí hospodští a majitelé restaurací, zadarmo.