Tahanice o parkoviště

Parkoviště je takovou "stavbou nestavbou". Nemá žádné popisné číslo, netyčí se do výšky a o nějaké architektuře nemůže být řeč. Kdo by si pomyslel, že relativně malá plocha u hotelu v samotném srdci Opavy vyvolá tolik vášně a plamenných slov. Začalo to klasickou obálkovou metodou prodeje, ve které zvítězil známý podnikatel Alois Hadamczik nad současným majitelem sousedního hotelu Miloslavem Poubou. Následné zmatky a dohadování vyřešili vládci města dražbou parkoviště, kde se hráči poněkud obměnili. Cena za kus asfaltu, ovšem na lákavém místě, se nakonec vyšplhala přes třicet milionů korun, které nabídl tehdy neznámý podnikatel z Prahy, u něhož přinejmenším obtížně dohledáte důkazy o majetnosti či dalších plánech s parkovištěm. A už vůbec ne odpověď na otázku, proč se vůbec rozhodl něco takového koupit. V tuto chvíli už je jisté, že nebývalou parkovištní sumu nezaplatil a celou dražbu zmařil. Další sérii otázek, proč to udělal, už raději ani nepokládáme. Opavská radnice teď hledá cestu z nepříjemného labyrintu a dala hlavy dohromady s dražitelem pozemku. Možná, že se budou licitační terčíky zvedat znova, ovšem to už by byl třetí pokus o prodej městského majetku, což nebývá tak častou podívanou. Reptají už i mnozí zastupitelé, zda by nebylo lepší to parkoviště prostě neprodávat, nemluvě o majiteli hotelu, který si nedokáže představit, jak své hosty nabádá, aby k němu přijeli raději trolejbusem, protože o parkoviště přišel. Možná bude nová dražba a možná se zase objeví nějaký záhadný muž. Možná zase bude námět na ranní poznámku. A možná si opavští zastupitelé zase budou připadat jako kompars v nepovedeném filmu pro absolutně nenáročného diváka.