Ubývání tradic

Jestli mě teď slyšíte, jste buď ranní ptáčata nebo nemáte spaní. Jen málokoho z vás asi hned po ránu překvapili koledníci štěpánským popěvkem. Tradice, podle mě, mizejí z několika důvodů - ztrácejí smysl, jejich příprava zabere spoustu času, nebo prostě mají silnější konkurenci v moderních požitcích. K tomu je třeba dodat, že nebýt právě veskrze konzumního založení naší společnosti, asi by pomalu upadaly i Vánoce jako celek, nejen koledování. Kdo měl totiž co na prodej, chtěl nám existenci Vánoc připomenout ne s první vločkou, ale už s prvním spadlým listem.

A když tak ubývá tradic, které se dají zabalit do lesklého papíru nákupních center, sílí zarputilost lidí, kteří je chtějí uchovat pro příští generace. Dobrým příkladem je Památník Raškovic. V podhorské vsi na Frýdecko-Místecku se předchozí generace připravovaly na Štěpána dlouho dopředu. Z jedlových větví a obrázků vyráběli koledníci takzvané štěstí už od podzimu, aby mohlo viset v každém stavení. Nejen tyhle, ale i další lidové zvyklosti chtějí Raškovičtí zanechat svým potomkům. Připravují teď k vydání sérii dokumentárních cédéček, které to všechny zachycují. Kromě skoro zapomenutých zvyků i stravu z podhůří Beskyd, ale také specifickou lidovou mluvu.

Snahu památníku považuji za velmi přínosnou. Díky zachycení zvyklostí, které už přestávají v moderní době fungovat, totiž naši potomci neztratí kontakt s předchozími generacemi. A vědomí, že tu žili jejich předci pozoruhodným a bohatým životem, pro ně může být zdrojem pokory, která je uchrání od směšného machrování. Otázkou je, jestli o to budou jít zájem. To je ale námět na jinou poznámku.