Urbanistický guláš

Za poslední roky se toho udělalo hodně, fasády jsou barevnější, chodníky bezpečnější. Je zkrátka vidět, že jsme se měli dobře a dostatek peněz bylo třeba do něčeho investovat. A právě to se v některých městech ukázalo jako problém. Když jsou totiž finance a není vize, jak by to u nás mělo vypadat, je to snad ještě horší než prázdná kasa. Větší města obepínají satelitní městečka, která jako metastáze vybíhají dále do krajiny. Úhledné řady barevných domečků často nemají žádné centrum, nefunguje tu veřejná doprava a lidé jsou si tu nakonec stejně cizí jako v paneláku. Dalším příkladem jsou historická centra, do nichž se tlačí hypermoderní stavby s kancelářemi a obchody. O tom, jestli je tam chceme, ale nepanuje ve společnosti úplná shoda a určitě se na tom neshodnou ani kompetentní osoby.

Pro podobné případy nemusíme chodit daleko. V poslední době mě zaujala podobná neujasněnost názoru na rozvoj města v Třinci. Před několika lety rozhodli zastupitelé o změně územního plánu, který umožnil místnímu podnikateli stavbu velkokapacitního kravína v Oldřichovicích. Nikdo si tehdy asi nevšimnul toho, že v těsné blízkosti žijí lidé. Z jedné strany obklopeni přetíženou mezinárodní silnicí, z další třídírnou odpadů a sušírnou zemědělského krmiva. Ze strachu z dalšího narušování životního prostředí se pochopitelně ozvali a současná politická reprezentace jim dala za pravdu. Víc toho ale asi nezmůže.

Ve vyspělých evropských zemích se o každé zásadní změně plánu rozvoje vedou pečlivé debaty napříč politickým spektrem. Jde totiž o rozhodnutí, která ovlivní životy dalších generací. Snad se podobně zodpovědného přístupu také jednou dočkáme. Doufejme, že do té doby nebudou naše města připomínat špatně uvařený guláš.