Výluka může i rozesmát

Místo do vlaku rovnou do autobusu, obrnit se trpělivostí a pokud nejedete rovnou do Ostravy nebo Opavy, musíte se trmácet od jedné vesnice ke druhé. Někdy pohodlně, jindy v přeplněném vozidle, kam se zkrátka musíte vecpat, jinak nestihnete vůbec nic. To jsou nepříjemné věci.

Vedle nich si ale přiznejme, jak taková výluka člověka obohatí, co všechno uvidí a zažije. Tak třeba vlakový průvodčí kymácející se u autobusové tyče - to je přece rarita, kterých by se dala vysledovat spousta. Podělím se s vámi ale o zážitek, který se skutečně stal...

Do náhradního autobusového vlaku přistoupila skupina mladých, odvážných a životem kypících jedinců. Bylo jasné, že jim patří svět. Naklonili se k řidiči a dožadovali se zastavení u nedaleké restaurace. "Máte to po cestě, pane řidiči," nasadili prosebný tón. Vládce volantu o tom nic nechtěl slyšet a neustále opakoval, že on kopíruje koleje a zastavuje pouze tam, kde brzdí lokomotiva. Takže žádná restaurace a ať si šlapou pěšky. To je předpis, to je zákon.

Jedinci reptali, ale usadili se, když vtom nastoupil řidičův známý. To bylo radosti, když si začali vyprávět! Naše mládežnická skupina nelenila, přiskočila k volantu a halekala, že "za jízdy mluviti s řidičem zakázáno", že je to tady napsané, a že je to předpis, tedy zákon! Tentokrát začal reptat řidič a opět odmítl zastavit u restaurace. Parta odvážných se tedy odhodlala k zásadnímu útoku.

Jeden z nich si stoupl k řidiči těsně před restaurací a volal, že je nutné okamžitě zastavit, jinak že se zcela jistě, cituji, počůrá. Jelikož brzdy byly stále v klidu, nátlak přes měchýř se stupňoval za polohlasného povzbuzování ostatních cestujících. "Nedopadne to dobře, ale vytírat to nebudu..." byla zřejmě poslední slova před tím, než řidič kapituloval. Se skřípěním zubů zaskřípěl dveřmi a s viditelnou úlevou se mládežníků zbavil.

Myslím, že parta získala sympatie všech lidí v autobusu. A dost možná i řidič si někde ve vozovně přiznal, že kdo ví, co by tropil na jejich místě a v jejich věku on sám...