Vysvědčení
Tisíce školáků a studentů si dnes půjdou pro vysvědčení. Zítra je pak za odměnu čekají alespoň jednodenní pololetní prázdniny. Výjimkou jsou ale děti a mladí lidé z Bruntálska, kterým hned po víkendu jako prvním v našem kraji začne jarní volný týden.
Úmorné čekání na poslední vyučovací hodinu a pak také tuhá barevná složka, kterou jsme si dávali na hlavu. A měli děsnou legraci z toho, že nám elektrizují vlasy. Tak to jsou mé vzpomínky na pololetní vysvědčení. Pravda s tou složkou to platí i pro poslední červnový školní den. I když v tomto případě tyto historky přebije zoufalé shánění gerbery či karafiátu a úporné oblékání šatiček, které mi neslušely. Naopak do teď si pamatuji, jak mi bylo líto, že jsem v první třídě o pololetí na rozdíl od většiny svých spolužáků nedostala velkou jedničku. Tehdy mé vysvědčení zdobila dokonale provedená dvojka. Už ani nevím, co mi tehdy řekli rodiče a tipuji, že to ani moc neřešili. Vím ale, že já jsem se cítila opravdu poražená a méněcenná. Měla jsem totiž dvě spolužačky, které byly sestřenice a seděly přímo naproti katedry. Vybavuji si je oblečené do bílých sukýnek a halenek a s dokonale vyčesanými copy. Jejich babička byla učitelka a tak už první školní den obě uměly číst, psát a snad i něco spočítat. Má snaha vyrovnat se jim byla marná. Trvalo mi docela dlouho než jsem se srovnala se systémem a samé jedničky jsem domů přinesla až ve čtvrté třídě. Vidíte. Teď vlastně ani nevím, kde svá vysvědčení mám. S odstupem času jsou jen stohem papíru někde na dně šuplíku. O to víc mě děsí, že i dneska se najdou děti, které se budou bát jít domů, a rodiče, kteří se neovládnou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.