Za svědky minulosti (4. díl - Větrní mohykáni)

Větrný mlýn ve Štípě na Zlínsku
Větrný mlýn ve Štípě na Zlínsku

První větrné mlýny vznikaly před třemi tisíci lety v Orientu. Do Evropy se rozšířily později; nejstarší zpráva o existenci evropského mlýna poháněného větrem pochází z Anglie z roku 833. Stačilo však jen několik století, aby se nové technické zařízení rozšířilo po celém kontinentu.

V českých zemích byl první větrný mlýn postaven roku 1277 na Petříně v blízkosti kostela sv. Vavřince. Kronikář Václav Hájek z Libočen uvádí: „Toho léta opat kláštera Strahovského s konventem svým uradivše se, povolali jednoho velmi mistrného mlynáře, kázali sobě postaviti ve své zahradě mlajn větrný mistrně udělaný, takže se tomu dílu všickni lidé divili. A ten mlajn dával dosti mauky všem obývajícím v témže klášteře Strahovském.“

Za svědky minulosti (3. díl - Venuše z krevele)

Petřkovická venuše je výjimečná například tím, že autor ji záměrně vytvořil jako torzo bez hlavy a na rozdíl od jiných pravěkých venuší, většinou tělnatých, znázorňuje mladou štíhlou ženu.

Čtení o technických památkách a mizejících řemeslech začíná před třiadvaceti tisíci lety v neprostupných pravěkých hvozdech nad řekami, které se dnes nazývají Odra a Ostravice. Hlavní hrdinkou příběhu je šestatřicet milimetrů vysoká soška štíhlé ženy vyřezaná z kusu načernalé horniny.

Jaká je vlastně síla větru? Básnící říkají, že vítr unaveného osvěží, nešťastného ukonejší a slabého posílí. Ale z fyzikálního hlediska není vítr vlastně nic jiného než masa vzduchu pohybující se prostorem. Vyrovnávání tlaků v atmosféře.

V Čechách, na Moravě a ve Slezsku vyrůstaly větrné mlýny v místech, kudy vály stálé větry. Jedna z takových „větrných řek“ se táhla z Dolního Slezska na Horácko, a na jejích „březích“ vyrůstal jeden větřák za druhým. Další početné skupiny mlýnů stávaly v oblasti Nízkého Jeseníku, v jižní části Hornomoravského úvalu, ve Vyškovské bráně, na Drahanské vysočině a také na Opavsku – v Cholticích.

Tato osada vznikla v 18. století. O něco později byl v nedalekém Sádku postaven mlýn, který byl po nějaké době rozebrán a roku 1878 převezen do Choltic. Jako poslední „pan otec“ na něm působil Karel Romfeld, který nám roku 1983 podrobně ukázal, jak vesnický větřák pracoval. Mimořádně zachovalou technickou památkou je také zděný větrný mlýn, který stojí na nezalesněném hřbetu Bílých Karpat u obce Kuželov. Byl postaven patrně v roce 1842 a více než sto let sloužil rolníkům v okolí. Za okupace jej nacisté dali zapečetit, ale v moderní době byl rekonstruován a vyhlášen za národní kulturní památku.

Spustit audio
autoři: Eva Lenartová, Milan Švihálek

Související