Začít včas...

Druhá ledová plocha u ČEZ Arény anebo zimní stadion v Porubě. To jsou v Ostravě snad jediná místa, kde si člověk může jít zabruslit. V obou případech jde o zastřešené haly, možná proto bylo v uplynulých letech tak populární kluziště pod širým nebem v centru města. Po roční přestávce se mělo na takzvaný Kuří rynek vrátit. Nepovedlo se. Dneska už je zbytečné řešit, jestli si město vzpomnělo příliš pozdě anebo zda firma, která mu nabídla spolupráci, měla velké oči. Jiráskovo náměstí je tiché, bez plánovaného kulturního programu či rozvášněných puberťáků s bruslemi na nohou. Zůstaly tradiční trhy na Masarykově náměstí. Rozhlas sídlí nedaleko a tak skrz centrální městský plac projdu několikrát denně. Musím uznat, že mi tamní atmosféra přijde o něco lepší než vloni. Nejsou tolik slyšet jihoameričtí indiáni, kteří se stali pro mě prapodivným symbolem ostravských Vánoc. Přiznávám, že koled zatím nemám dost. Zklamaná jsem ale ze sortimentu, který je k mání ve stáncích. Přijde mi téměř stejný jako vloni a nějak postrádám drobnosti, kterými člověk může udělat sobě i jiným radost. Úsměv ale dokáží vykouzlit děti krmící oslíka, ovečku a kozu ze Zoologické zahrady anebo pohled na vyřezávaný betlém. Nicméně Ježíškova pošta na druhé straně náměstí je tak trochu provizorní stejně jako stan, kde se předvádějí řemesla. Je jasné, že dnešní děti o něco více táhne projíždějící vláček či kolotoč. Stejně jsem ale přesvědčená, že těch lidí, kteří v centru Ostravy jen tak postávají se sklenkou něčeho ostřejšího na zahřátí, oproti loňsku přibylo. A to je dobře. Doufám, že za rok se té vysněné Vídni zas o kousek přiblížíme. Chce to asi jediné, začít na Vánoce myslet včas.