Zážitky z nakupování

Většina prodavačů a prodavaček si v poslední době doplnila slovní zásobu a pochopila, že slova jako Děkuji, Prosím, Dobrý den a Na shledanou k jejich práci zkrátka patří. Slušný zákazník to vždy ocení, a tak se z neosobního setkání, kdy jeden chce koupit a druhý prodat, může stát i docela příjemný zážitek.

Samozřejmě, tu a tam zjistíme, že jsme si domů přinesli prošlé mléko nebo ne právě čerstvý salám, za krabičku sýrů v akci zaplatili běžnou cenu, ale to už je na pozornosti každého z nás, aby si zboží dobře vybral, účet zkontroloval a případně věc reklamoval. A příště šel raději o dům dál. Obchod je zkrátka byznys a ne filantropická činnost, na což nesmíme zapomínat a musíme být stále ve střehu.

K tématu nakupování mě ale dnes nepřivedlo šizení zákazníků. V poslední době mi nikdo nic nevnucoval a myslím, že mě ani neokradl. Prodavačky byly většinou slušné a milé.

Až na jednu pokladní. Už jsem téměř zapomněla, jak to kdysi chodilo. Na podivné praktiky především v prodejnách potravin. Prohlížení tašek. Představte si, že ještě existuje! Pokladní v samoobsluze mě suverénně požádala, ať jí ukážu tašku. Drzost, že ano? Zřejmě ještě nepochopila, že na něco takového nemá žádné právo. A že nahlížení do cizích tašek je součástí osobní prohlídky, kterou vám může provést pouze policista. To by měl vědět každý zákazník, který se sebou nechce nechat manipulovat.

Tašku jsem tedy rozezlené prodavačce neukázala. Přesto jsem se jako vítěz, v čele fronty, bohužel, necítila. Naštěstí to byla., doufám, výjimka, protože podobné podniky nemají v budoucnu šanci.