Hyenizmus nebo pomoc

Kritikům takového počínání dávám zapravdu. Patřím k těm, kteří právo obětí na soukromí a na utajení identity staví do popředí žebříčku "editorského síta" coby konečného článku před samotným zveřejněním novinářského příspěvku. Odstrašující případ týraného Ondřeje z Kuřimi je toho důkazem.

Právě proto mě velmi zamrzela kritika jednoho z posluchačů, který krátce po odvysílání jedné z reportáží zavolal do mé mateřské redakce a nazval nás mediálními hyenami. Vadilo mu, že v rozhlasovém příspěvku zaznělo jméno maminky, která své tříměsíční miminko uložila do ostravského babyboxu v domnění, že se o něj odborníci na čas postarají a ona si jej posléze opět vyzvedne. Prý jsme jí odhalením identity zkazili celý život. Ač jsem přesvědčena o opaku, tvrdá kritika posluchače mě opravdu zabolela.

Se zveřejněním svého jména mladá maminka totiž sama souhlasila a dokonce se kvůli tomu účastnila i oficiální policejní tiskové konference. Má za sebou hodně těžkých osmnáct let života. V dětství přišla o rodiče, vychovávala ji babička a posléze ji o zbytek dětství připravil otec jejího dítěte, v současné době odsouzený za násilný trestný čin. S miminkem prakticky skončila na ulici. Příběh mladé ženy, který jsme zveřejnili, směřoval ke zcela jinému cíli.

Ač nás novinářské i životní zkušenosti vybavily určitou dávkou profesionálního cynizmu, v tomto případě jsme chtěli mladé mamince pomoci. Dovedu si totiž docela dobře představit starší osamělou ženu, která osmnáctileté mamince s kojencem nabídne azyl. Mladá žena tak získá šanci vytvořit pro sebe a své dítě domov a její dobrá víla třeba dceru a vnučku, které jí doposud chyběly.

Možná jsem naivní a zbytečně hledám naději tam, kde není. Jedno ale vím jistě - nejsem mediální hyena a nepasu po neštěstí jiných lidí. Vzkazuji proto všem čtenářům, posluchačům a divákům. Neházejte nás do jednoho pytle! Mezi hyenizmem a pomocí je totiž zásadní rozdíl. A to nejen v médiích.