O lásce, něžném ránu a svatém Václavovi

Nová alba dua Tara Fuki, písničkářky Milli Janatkové a Mariana Friedla nabízejí hudbu souznící s předvánočním časem.

Srdce své hudby našel hudebník, vizionář a etnomuzikolog Marina Friedl v Beskydech. Vzdal ji hold v projektu Beránci a vlci, i dvěma posledními alby – Beskydská Odysea a Píseň Země – a takřka vždy nás přinutil žasnout, těšit a přemýšlet nad její krásou a spjatostí s krajinou.

Všichni si přitom pamatujeme, jak silného parťáka měl Marian ve zpívající houslistce Jitce Šuranské. Při hraní i debatách o chystaném albu, které se rozhodli zasvětit tématu oběma blízkému – lásce.  Ledva se stačili nadechnout, aby nám ji představili hned v jedenácti podobách, přišel, a to strašně nespravedlivě brzy, zásah shůry – Jitka v říjnu 2019 podlehla těžké nemoci. Marian se přesto namísto truchlení nad ztrátou kamarádky rozhodl album 11 podob lásky dokončit. Pro Jitku a za Jitku.

Čtěte také

Podílelo se na něm až neuvěřitelných 30 zpěváků a muzikantů, sloužící s ohromným nasazením Marianově záměru čerpat z hudby Západních Karpat formou převzetí lidových písní doplněných vlastními variacemi, otevřeným modernímu, žánrově pestrému výkladu.

Dá se říct, že pokračuje v tom, s čím s Jitkou a na svých předchozích projektech začal, nicméně daleko odvážněji, víc ze široka a s potřebou neklást mezím žádné překážky. A pokud má potřebu propojit krásný hlas zpěvačky Petry Jelénkové se saxofonem, cimbálem a elektrickou kytarou, nerozpakuje se a prostě to udělá.

„Jezdím na poutě k našim nejstarším rotundám a kostelům, které maluji. Sednu si k nim, vnímám jejich atmosféru a představuji si lidi, kteří zde společně zpívali nebo chodili pro útěchu v těžkých dobách,“ nastínila vznik nového alba Hluboko písničkářka a autorka multimediálních projektů Milli Janatková. To nezní jako lehký úkol, zvlášť když se rozhodnete přehrát a přezpívat naše nejstarší hudební díla z 11. až 15. století, kdy se v úpravách od melodií a textů často jen odrazíte k tomu, abyste do nich otiskli své osobní rozpoložení. A samozřejmě hudební ozvěny doby, zdaleka tolik nepodléhající božským a přírodním zákonům. Milli Janatková se všeho zhostila s odzbrojující pokorou, bez nutkání krkolomně měnit až mystickou povahu těch písní. Vztahuje se to i na prosebný církevní hymnus k patronu naší země Svatému Václavovi.

Ponořená do „hlubin času, lásky, pravdy a radosti“ jakoby se ocitla v časoprostoru, kde se cítí nejlépe osamocená, takže všechny nástroje natočila ve studiu sama. 

Dvě zpívající violoncellistky na osm. Těžko říct jak křížkovkáři, zato posluchači české hudby okamžitě tuší: Tara Fuki. Ve zvukomalebné polštině zpívající duo Andrea Konstankiewicz-Nazir a Dorota Barová do svých hudebně snivých sítí láká na novém albu Motyle znovu nenápadně, až podprahově. Kdysi dokonce nepřipravené varovalo: myslíme na hudbu z pavoučích vláken země snů. A myslelo tím souběh alternativních postupů, klasiky, lidové tradice, folku, ambientu a rockování. K němu dospěly s hostujícím bubeníkem Milošem Dvořáčkem v dost výjimečné, dokonce v češtině nazpívané skladbě Samoty, u které jen můžeme hádat, jak loučení milenců dopadlo, to když slyšíme Dorotu zpívat: ráno něžné tajemné, změní nás, zůstal úsměv nejistý a chtění ve tvých dlaních cítím.

Čtěte také

Dvacet let na scéně a stále ve středu pozornosti, byť alby a koncerty Tara Fuki šetří, protože Andrea žije ve Francii. Letošní plány navíc zhatil covid: natáčení plánované na březen se nakonec uskutečnilo v červenci a koncertní křest se přesouvá na příští rok.

Všechno špatné ale dokáže být k něčemu dobré: do té doby můžeme vstřebat znovu nádherně intimní, ale i nervní hudbu s intuitivně nahozenými melodiemi, těsně spjatými s textovou poetikou, kličkující mezi emocemi, záhadami a vnitřní potřebou „obejmout vlastní stín“, které však nejsou nikdy nadřazené hráčskému mistrovství. Na to nezapomínejme.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?