Jan Rokyta. Syn legendárního folkloristy rozvíjí odkaz svého otce

V posledních třech ročnících mezinárodního rozhlasového klání folklórních nahrávek Grand Prix Svetozára Stračinu ostravský rozhlas pokaždé v této prestižní soutěži úspěšně zabodoval. Může za to syn legendárního folkloristy Jana Rokyty, muzikant, hudební redaktor, režisér a dramaturg Jan Rokyta ml., který tak rozvíjí odkaz svého otce, i v nahrávkách a cyklických pořadech ostravského rozhlasového studia.

Do ostravského rozhlasu se jako muzikant poprvé dostal ve dvanácti letech. „Bylo to, tuším, v roce 1983, kdy jsem jako cimbalista dětské muziky z lidové školy umění v Ostravě-Hrabůvce natáčel pod patronátem doktora Gelnara jako hudebního redaktora a režiséra Vladimíra Studničky. To byly mé první zážitky. Zřejmě jsem už se svým otcem do té budovy vstoupil i předtím, ale na to si nepamatuji,“ říká v úvodu rozhovoru Jan Rokyta mladší.

Jan Rokyta|foto:Daniel Martínek

Jaromír Gelnar i Jan Rokyta starší jsou pro Jana Rokytu mladšího rozhlasové legendy. Stejně tak i Ivo Stolařík. „Když si potom člověk uvědomí, že smí být dramaturgem hudebního cyklu Zpěvem k srdci, jehož zakladatelem byl právě doktor Stolařík už na konci 40. let a kde hostovala tehdy mladičká osmnáctiletá Jarmila Šuláková, tak člověk má pocit, že se stává článkem historického řetězu v tom svém oboru,“ dodává Rokyta.

K redaktorské práci v ostravském rozhlase se dostal v roce 2009 po osmnácti letech strávených v Holandsku. „Byl to pro mne takový otazník, jestli je ta práce pro mne a jestli já té instituci mohu něco dát. Ale dodnes toho nelituji, bylo to obrovské obohacení,“ svěřuje se. S texty mu tehdy pomáhal jeho otec, později pak převzal jeho pořady – Zazpívejte si s námi, Píseň domova a už zmíněný cyklus Zpěvem k srdci.

„Největší přínos je pro mne práce se slovem, vytříbenost textů. Když člověk přemýšlí nad texty, tak se mu zklidní i myšlenky a dokáže nejen lépe formulovat, co si myslí, ale dokáže lépe i myslet,“ odpovídá Jan Rokyta na otázku co mu rozhlas dal.

Jan Rokyta|foto:František Tichý, Český rozhlas