Hudba ze zapadlých vesnic: Nová alba, o kterých ještě uslyšíte – prosinec 2018

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03443636.jpeg

Pořad Hudba ze zapadlých vesnic vám každý měsíc přináší novinky ze scény world music a folku. V prosincovém vydání uslyšíte reggae hvězdu Alpha Blondyho z Pobřeží slonoviny, britského folkrockera Richarda Thompsona, Sekou Baha z Mali, amerického kytaristu Marca Ribota a litevskou ženskou skupinu Tautumeitas.

Přečteno po prvních reakcích na nové album 13 Rivers: „Najde se někdo, kdo ke genialitě tak zatraceně skvělého chlapa napíše něco, o čem bychom ještě nevěděli? A nenamáhejte se s genialitou, to už je klišé.“

Richard Thompson, jeden z nejlepších světových rockových písničkářů zůstává i po 30 letech strávených v americké Santa Monice jasným Britem. Navíc stále těsněji přimknutým k rodným skotským kořenům, což ocenila i britská královna, která mu v roce 2011 za hudební zásluhy udělila Řád britského impéria.

Architekt anglického folkrocku 60. let, zakladatel Fairport Convention a energický kytarista s originálním trhavým stylem i za oceánem nepřestal věřit vlivům, co s ním šly mládím: ostrovní tradice, skiffle, londýnský jazzový kabaret, rock’n’roll a temná country, přecházející ve skladbě The Storm Won't Come do napětí dobře známého od Nicka Cavea.

Zpěvák Alpha Blondy, pětašedesátiletá hvězda afrického reggae z Pobřeží slonoviny, káže na albu Human Race znovu universální lásku ve víře, že Bůh je pouze jeden, politici jen slibují a kdo jim věří, jakoby čekal na zázrak.  S hostujícím senegalským zpěvákem Youssou N´Dourem si ve skladbě Oté-fê berou na paškál hlavně ty Západní: „Nechtějí, aby se Afričané sjednotili, protože pak by pro ně bylo daleko těžší drancovat naše nerostné bohatství.“

V otázce lásky se Alpha Blondy spolehl na jiné: krásné rozchodové loučení Je suis venu te dire – „odcházím a tvé slzy na tom nemohou nic změnit“ – si vypůjčil od Serge Gainsbourga a převedl do reggae a totéž provedl se zeppelinovským Whole Lotta Love.

Zděšení amerických hudebníků po volbě Donalda Trumpa vystihuje přiznání kytaristy Marca Ribotta: „Rozbrečel jsem se a pochopil, že pokud se tomu ostře nepostavím, nemohl bych se sebou dál žít.“ V přesvědčení, že každé vítězné protestní hnutí mělo své úderné písně, které k jeho překvapení dnes americké společnosti chybí, sestavil podobně smýšlející hudební armádu a natočil album Songs Of Resistance 1942 - 2018: sbírku osobních a klasických protestsongů zasazených do kontextu vzedmuté vlny totalitního autoritářství, plíživého fašismu a nebezpečného odmítání klimatických změn. Podíleli se na něm Tom Waits, Fay Victor, Sam Amidon, Steve Earle nebo Syd Straw.

Asi nejlyričtější skladbou alba je – i přes svůj název – The Militant Ecologist. Přepracovaná verze původně italské partyzánské písně odráží Ribotův strach z ekologické katastrofy, kterou Trump pomáhá rozpoutávat. Má proto jasné vyznění: „Trump znamená problém. Jeho odstoupení od pařížské smlouvy o ochraně  klimatu považuji za hanebný zločin proti lidskosti,“ tvrdí Ribot a Meshell Ndegeocello zpívá o zelené vlajce v ohrožení. 

V souladu s přírodou je také litevská skupina Tautumeitas. Šest zpěvaček a hudebnic se na novém albu sice drží lidové poezie a tradičního způsobu zpěvu, hudebně, s ohledem na studia etnomuzikologie, však odskakuje do světa rocku, elektroniky a popu. Píseň Pade se vrací ke staré litevské tradici o nutnosti pojmenovat dítě devět dnů po narození. Během slavnostního rituálu získává jméno, z něhož během života čerpá sílu a odhodlání.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?